Mlýny na Kačáku I

Údolí Kačáku skrývá spoustu kouzelných míst.  Chatové osady lemujících  břehy Kačáku a Černého potoka, mnohdy pouze s brodem, bez mostku. Cesty a cestičky pro pěší, cyklisty. Citlivě udržované chatičky u nich rozkvetlé zahrádky, louky, lesy, klid.

Mlýny na Kačáku jsou dominantou krajiny. V minulosti naší převážně zemědělské oblasti hráli důležitou roli. Časem splynuli s přírodou natolik že si nikdo ani neuvědomí, že se jedná o stroje.

Nejbližší mlýn k Chyňavě je Markův dříve Bočkův mlýn. Vydáme se k němu cestou na Podkozí, projedeme vesnicí, sjedeme  prudký kopec, dojedeme až  k nově zrekonstruované usedlosti - také bývalého mlýna. Odbočíme doleva po červené turistické  značce. Po necelých dvou kilometrech  rovné cesty projedeme kolem náhonu Markova-Bočkova mlýna. Pan Boček mlýn udržuje v perfetním stavu. Ve mlýně se od roku 1951 nemele. Jen tak pro pobavení okolo jedoucích návštěvníku uvolní občas ,,pan otec'' náhon a ozve se hukot padající vody. Markův mlýn je současně botanickým klenotem. Brzy zjara rozkvétá křivatec luční, a koniklcem lučním je porostlá nádherná skalka ve směru naší cesty. Místo je proto chráněnou krajinnou oblastí. Nejkrásnější je cesta pochopitelně zjara, když koniklec kvete a všudypřítomné kopřivy ještě nedosáhly patřičné výšky. Dále po červené s občasným přeskakováním vlnícího se potoka v lukách dojedeme na Červený mlýn. Dochované zprávy o něm praví, že pochází ze 17. století kdy se jeho majitelem stal Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat, proč se mu říká ,,Červený'' není známo.

Na štítech mlýnů se pyšně vyjímá erbové znamení – erb je rozdělen na dvě poloviny. V jedné zlaté palečné kolo a kružítko na modrém poli, a ve druhé polovině - na bílém poli tři červené šikmé pruhy. K té druhé polovině se váže stará pověst…

Nyní máte dvě možnosti, hned za Červeným mlýnem vede uzká lesní pěšinka s kořeny na hraně potoka, vedoucí až pod Hřebenka k Dědkovu mlýnu. Červená značka vede do kopce, do Malých Kyšic, kde je možné  občerstvení v restauracích: Hřebenka, Pension Lika a U Kozla.

Pro ty ,,skalní‘‘ doporučuji  tu hůře schůdnou ,,zkratku,, vlevo. Po přejetí hlavní silnice u autobusové zastávky Dědkův mlýn do polní cesty, po chviličce uvidíte velmi pěkně udržované stavení  Kyšického-Šmidova, (taky Čertova) mlýna. Široká cesta k mlýnu nás sice pěkně navnadí, ale pozor, dá se obejít a pokračovat v cestě pouze zprava úzkou pěšinou v lukách a okrajem lesa. Cesta jde podél hrany potoka a místy je to trochu dobrodružnější. Odměnou je pohled na krásné meandry potoka, zajímavé skalní utvary dokazující přítomnost starohorního moře. Tato cesta opět naváže na červenou turistickou značku, kterou jsme opustili u Červeného mlýna. Dovede nás k Proškovu mlýnu na Poteplý.

Tento mlýn je také velmi pěkně zachovalý. Vždy prvního května tu mlynář, pan Boček z Unhoště provádí. Mlynář Prošek byl starostou v Chyňavě, Nouzově a Kyšicích. Zemřel mladý, asi ve věku 38 let. Ve mlýně je na tu dobu moderní mlecí zařízení, v současné době se majitelé snaží o rekonstrukci mlýna pomocí dotací EU.  Odměnit  se můžeme pivem ,,U netopýra,,. A pak  buď  po silnici do kopečka směr Chyňavská myslivna. Nebo dál proti proudu potoka…

Přes silnici vede cesta po rovině až k Roučmídě,  nikdy v ní ale žádný  Roučmída nebydlel. Prý zde dříve bývala kovárna. Za husitských válek sem nosili sedláci k okování cepy, kosy a sudlice. Název je udajně odvozen z německého slova ,,Rohsmiede‘‘ (roura , hlaveň), na počátku 18. století to byla pobočka valštejské zbrojní manufaktury v Nižboře. Nyní zde mají rekreační a školící středisko požárníci.

I zde máte dvě možnosti pokračování cesty. Vlevo, na poutní místo Žlábek a na silnici spojující Chyňavu a Bratronice ,,Dlouhá míle‘‘.  Nebo vpravo nad požárním střediskem úzkou cestičkou mezi ploty, cesta se záhy rozšíří a vy dojedete na Mostecký mlýn pod Horní Bezděkov, přes silnici  dále malebným chatovým udolím až na Dolní Bezděkov s příjemnou hospůdkou u Umělého válcového mlýna Josefa Pokornýho. A to už jste si tedy pěkně zajeli!...

Ještě Vám dlužím ten mlynářský příběh z erbu…. Za krále Vladislava I. na počátku 12. Století vedli Češi bitvu s Uhry. Když už  síly Čechů začínaly polevovat, objevil se mlynář, Jiří z Doupova, který statečně bil nepřítele, dodal odvahy spolubojovníkům a   pomohl zahnat Uhry na ústup. Když mu po boji chtěl král Vladislav podat ruku, on svou pravici napřed otřel do zástěry, na které zústaly tři červené pruhy po třech utnutých prstech…

nad Markovým mlýnem